Cesta Pavla Sequense (1989), pocházejícího z Benešovska k malířskému plátnu, nebyla úplně jednoduchá a krátká. Kresbě a malbě se stroze věnoval již od útlého věku, ale i přes studium grafiky na Střední odborné škole v Kolíně, se na čas kreativní tvorbě vzdálil. Teprve na podzim roku 2014, vznikla jeho první olejomalba a od té doby se tomuto směru věnuje naplno.Jako malíř má za sebou několik samostatných i společných výstav a jeho obrazy jsou součástí mnoha soukromých sbírek. Zároveň je zakladatelem uměleckého spolku UMBRA, (založeno v létě 2021) jenž spojuje malíře, kteří se svou tvorbou vydali podobným směrem, jako on.
Pavlova tvorba je založena na technice malby olejem, která mu díky nutnému proschnutí jednotlivých vrstev postupně relfektuje nové a nové vjemy, které vytváří konečnou formu obrazu. Při tvorbě využívá také experimentální prvky, jako starý papír, písek a podobně.
Tematicky se zaměřuje na stinné stránky lidské povahy a činnosti, ale není mu cizí ani svéhlavý humor, který bývá zobrazován mezi řádky nebo podprahově. Jako formu komunikace využívá figuru a lidské tělo v realistické podobě s prvky deformací či volnějších prvků.
Nejdůležitějším aspektem je pro něj atmosféra, její zachycení a reflektování do očí diváka. Právě lidská figura mu výrazně pomáhá k zachycení a předání myšlenky nebo pocitu a stává se tak jakýmsi komunikačním kanálem.
Jakým směrem se ubírá jeho pojetí konkrétních témat, a jak je uchopit, nám malinko napovídají jeho slova: ,,Nic není tak negativní, jak se může zdát. Je jen na Vás, z jakého úhlu se díváte,,.
Pavel Sequens (1989), malíř, pocházející z Benešovska, se kresbě a malbě věnoval již od útlého věku, ale i přes studium grafiky na Střední odborné škole v Kolíně se na čas kreativní tvorbě vzdálil. Teprve od podzimu roku 2014 vznikaly jeho první olejomalby inspirované zejména polským zástupcem moderního surrealismu Zdzisławem Beksińskim. Od té doby se tomuto směru věnuje naplno, v průběhu času jej však rozvinul ve vlastní osobitý rukopis.
Jako formu komunikace využívá realisticky ztvárněné figury s výraznými surreálními motivy, které mu pomáhají k zachycení a předání myšlenky, atmosféry nebo pocitu. Největší inspirací je pro něj vnitřní svět za zavřenýma očima. Podobně jako ve snech, i v jeho obrazech často dochází l fragmentaci reality či splývání aktérů se svým okolím. Charakteristickým rysem je také záměrně nejednoznačný výklad motiv – ambicí autora je naopak vybízet diváka k rozvíjení vlastní imaginace. To je důvodem, proč mají postavy na jeho obrazech často zakryté oči – mohou totiž prozradit příliš mnoho a jejich zakrytím dává autor divákovi širší možnosti interpretace.
Propojení realistického zobrazení a jeho disrupcí, která někdy hraničí až s abstrakcí, vytváří v divákovi zvědavost. Obrazy tak působí jako hádanka, která vyzývá k rozluštění prostřednictvím malých indicií. Těmi mohou být například i latinské názvy obrazů. Řešení však hádanka nemá jen jedno, každý si v sobě může najít své vlastní.
Jak lze uchopit autorova díla, nám napovídají jeho slova: “Nic není tak negativní, jak se může zdát. Je jen na Vás, z jakého úhlu se díváte…”
text: Vojtěch Fiala, kurátor výstavy “Ztracená identita” 15.6.2022
